čtvrtek 20. dubna 2017

Návrat Rudolfa Lukeše

Nakladatelství Albatros včera vyhlašovalo své výroční ceny. V kategorii edičního činu absolutorium získala čtveřice prostorových leporel s obrázky Rudolfa Lukeše a verši Michala Černíka. O knihách jsem psal loni v září na stránkách Literárních novin:  






Rudolf Lukeš: Návrat ze zapomnění


„Podle mého názoru to byl génius.“ Tak nadšeně píše na svém blogu francouzský knihkupec a sběratel prostorových knih Julien Laparade o českém výtvarníkovi Rudolfu Lukešovi.
Zatímco francouzský nadšenec má ve své kolekci hned devět knížek českého ilustrátora, které vyšly v rozmezí let 1963 až 1965, pro tuzemského čtenáře je setkání s Lukešovými kresbami povětšinou překvapením. Rudolf Lukeš (1923–1976) se k ilustrování knih, které si dodnes uchovávají své výtvarné kouzlo, dostal ale vlastně nepřízní osudu. Vystudoval architekturu (nejen na ČVUT, ale i na AVU, v ateliéru Jaroslava Fragnera) – oboru se ale věnoval ve velmi specifické podobě, působil jako filmový architekt na Barrandově. Spolupracoval s Václavem Krškou, Milošem Makovcem, Jiřím Krejčíkem... Po únoru 1948 byl však z filmových studií propuštěn jako kádrově nezpůsobilý. Pracoval pak jako písmomalíř v Národním technickém muzeu.
Kolem roku 1960 se Rudolf Lukeš zúčastnil anonymní výtvarné soutěže podniku zahraničního obchodu Artia. Nakladatelství vydávalo populárně-naučnou literaturu, knihy o umění a literaturu pro děti a mládež ve světových jazycích. Produkce ovšem byla určena téměř výhradně na export. Lukeš pro Artii vytvářel zejména prostorová leporela s hravými obrázky zvířat. Jeho knihy měly v zahraničí takový úspěch, že ho dokonce v polovině šedesátých let pozvali na londýnský knižní veletrh. „Z londýnského letiště nás vezli rovnou na výstaviště v Londýně, kde už u československého stánku stála královna a prohlížela si manželova prostorová leporela,“ vzpomínala pro časopis Echo 24 Lukešova manželka Taťána Lukešová. „Velice laskavě nás pozvala na večeři do Buckinghamského paláce...“
Právě s prostorovými leporely, které kdysi učarovaly královně, se nyní můžou seznámit i české děti – okouzleni však budou patrně i jejich rodiče. Nakladatelství Albatros, které se už pár let snaží znovu připomenout Lukešovu tvorbu, v těchto dnech vydává hned čtyři leporela s tématem zvířat.
Texty k prvnímu vydání leporel v češtině napsal zkušený autor knih pro děti, básník Michal Černík. Ten o svém setkání s obrázky Rudolfa Lukeše říká: „Lukešovy ilustrace mě oslovily, naprosto jsem s nimi rezonoval. Velice prostě, téměř triviálně vystihují podstatné znaky každého zvířete. Kompozice ilustrací jsou jednoduché, harmonicky i barevně vyvážené, někde mají téměř geometrické pojetí, přitom si zachovávají lyrismus a laskavost. S Lukešovými ilustracemi jsem si rozuměl tak, že jsem hned s velkou chutí napsal šestnáct básniček. Nedovedl bych napsat verše k obrázkům, které by mi nic neříkaly. Dalším potěšujícím faktem bylo to, že Albatros znovu vrátil na knižní pulty některé Lukešovy knížky. Výtvarník totiž na několik desetiletí zůstal odsunut do zapomnění a jeho ozvučení považuji za záslužný čin.“
Vydavatelská společnost Albatros Media ovšem vrací Lukešova prostorové knížky i do mezinárodního oběhu. Knihy zároveň vyjdou ve Francii, Španělsku, Británii, v Číně i na Slovensku, na podzim se chystá vydání v ruštině a švédštině.
S pozoruhodnou tvorbou Rudolfa Lukeše – pozoruhodnou zejména proto, že není jen nějakou nostalgickou vykopávkou, ale stále velmi moderním vizuálním vyjádřením – se můžete seznámit ale také prostřednictvím leporela Veselá zahrádka, k němuž texty napsal Jiří Suchý. Kniha měla původně vyjít v roce 1969, ale protože tou dobou už byli oba autoři (Lukeš opět) v nemilosti u politické moci, vyšla až roku 2013. V nové edici Retro Pleasure vyjde během září také kniha Já mám kolo, ty máš kolo, která využívá Lukešových obrázků, původně určených pro tematické kvarteto.















 

Žádné komentáře:

Okomentovat